Zde přejděte na naše nové 

www.QiiQClinic-cz.webnode.cz


Vidění - zrak

Zrak

(Přesměrováno z Vidění)
 

Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary. Pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80 % všechinformací vnímáme zrakem. Zrak je zaměřen především na vnímání kontrastu, proto dovoluje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru.

 

 

Vnímání světla[editovat | editovat zdroj]

 
Stavba sítnice; v pravé (vnější) vrstvě jsou tyčinky a jeden čípek
 
Stavba tyčinky

Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (např. rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je 10−19J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu.[zdroj?]

Rodopsin je zřejmě nejvýznamnější oční pigment zodpovědný za vnímání světla, ale nikoliv jediný. V čípkách se vyskytují především tzv.jodopsiny, které umožňují barevné vidění. Mechanismus jejich funkce však je podobný.

Rodopsin je transmembránový protein složený z proteinové složky opsinu a karotenové složky retinalu. Retinal je schopný cis-transizomerieCis konfigurace retinalu je pevně vázána na lysinový zbytek opsinového proteinu a představuje klidový stav. Retinal je však schopen prudce reagovat na dopadající fotony světla. Když totiž dojde k absorbci světla cis-retinalem, změní se na all-trans izomer a uvolní se do cytoplazmy. Změnou konformace rodopsinu se aktivuje G protein transducin. Ten aktivuje cGMP fosfodiesterázu, která rozkládá cGMP na otevřený GMP. Když však v tyčinkách není cGMP, dojde k uzavření sodíkových iontových kanálů, a tak dochází khyperpolarizaci membrány. To inhibuje synapse na tyčinkových buňkách a vede to k zastavení produkce jistých neurotransmiterů. Jejich nedostatek způsobí depolarizaci membrány nervových buněk v sítnici a vznik akčního potenciálu v očním nervu. Následně dojde k dodání této informace do mozku.[1][2]

Retinal je derivát vitamínu A. Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza většího množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost. Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale také na průhlednosti oka, intenzity osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice. Minimální zorný úhel ve žluté skvrně, kde je největší množství čípků, je 1 úhlová minuta - vzdálenost obrazů na sítnici je pak pouhých 5 μm, mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami je jedna nepodrážděná.

Lidské oko[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lidské oko.

Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci. Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk.

K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovkakomorová vodačočkasklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici.

Barevné vidění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění.

Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí.

Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy. Čípky lidí vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Normální lidské vidění je tedy trichromatické, vidění barvoslepých lidí je např. dichromatické (dva druhy čípků). Málo známým faktem je, že se u některých lidí vyskytuje i opak barvosleposti, tedy čtyři druhy čípků.

Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk. Trichromatické vidění je výsada primátů.[zdroj?] Většina savců má pouze dichromatické vidění, jako barvoslepí lidé. Je známým faktem, že pes je barvoslepý - ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu. Kůň nemá čípky citlivé na zelenou barvu. Naproti tomu ptáci, plazi a ryby mají obvykle tetrachromatické vidění[zdroj?], tedy čtyři druhy čípků. Člověk a ostatní primáti vnímají barvy od modré po červenou, tedy světlo s vlnovou délkou zhruba od 400 do 700nanometrů. U ptáků je citlivost mírně posunuta k modrým barvám. Hlubinné ryby mají citlivost hlavně na modrou barvu, která proniká pod mořskou hladinu nejhlouběji. Motýli vidí ultrafialové světlo s vlnovou délkou kratší než 400 nanometrů, ale nevidí naopak červenou. Někteří hadi vidí široké spektrum barev od ultrafialové až po infračervenou (nad 700 nanometrů), navíc na vnímání tepla oběti mají někteří na hlavě i další specializovaný orgán, mimo oči.

Adaptace na tmu[editovat | editovat zdroj]

Při setmění (šeru) dojde k rozšíření zornice, aby se do oka dostalo co nejvíc světla. Citlivost oka na světlo se zvyšuje. Protože jsou čípky méně citlivé, ve tmě přestáváme vidět barvy.

Někteří živočichové (šelmy, zvířata s noční aktivitou, žralok, ale i kráva nebo kůň) mají za sítnicí vrstvu buněk (nebo vláken) schopných odrážet světlo. Tato vlákna umožňují lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát.

Odražené světlo je příčinou „svítících očí“ těchto zvířat.

Poruchy zraku[editovat | editovat zdroj]

U zraku dochází především k poruchám ostrosti, poruchám vnímání barev a celkovému oslabení zraku. Poruchy ostrosti jsou způsobeny špatnou akomodací oční čočky. Je to:

Špatné rozlišování barev je způsobeno chybnou činností čípků nebo tyčinek. Důsledkem špatné činnosti tyčinek je šeroslepost, tedy omezená schopnost vidění za šera. Při špatné činnosti čípků člověk ztrácí schopnost vidět barvy. Přitom jen asi jeden člověk ze 100.000 vidí pouze v odstínech šedé, ostatní barvoslepí pouze nerozlišují některé odstíny. Nejčastější je zaměňování červené se zelenou, méně časté je zaměňování žluté s modrou.[3]

Pokud je zrak oslaben mluvíme o slabozrakosti, při úplné ztrátě zraku hovoříme o slepotě.

Stereoskopické vidění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Binokulární vidění.

Vnímání prostoru je umožněno polohou očí, kdy do každého oka dopadá mírně odlišný obraz, z nichž se v mozku skládá prostorový obraz prostředí. Částečně ho ovlivňuje i zaostřování oční čočky, které pomáhá odhadnout vzdálenost, takže i jednooký člověk má určitou prostorovou orientaci.

Pokud má živočich oči po stranách hlavy, získává tím široký přehled okolí (a možnost uvidět včas hrozící nebezpečí), který je však velmi plochý (kopytnícikytovci aj.). Naopak poloha očí vedle sebe umožňuje dokonalý prostorový přehled, ale užší rozhled (šelmyprimátidravci).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Skočit nahoru SMITH, C. U. M.. Elements of Molecular Neurobiology. 3. vyd. Chichester : John Wiley & Sons, 2002. ISBN 0-470-84353-5.
  2. Skočit nahoru MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell Harper's Illustrated Biochemistry. [s.l.] : Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003.ISBN 0-07-138901-6.
  3. Skočit nahoru KASSIN, Saul M.. Psychologie. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3. S. 91.

 

 

Krátkozrakost

 
 
 
Schematické znázornění krátkozrakosti a její nápravy pomocí čočky

Krátkozrakost (latmyopia) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají už před sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Zpravidla je na příčině příliš dlouhé oko, výjimečně je příčinou zvýšená lomivost optického aparátu oka. Hlavním projevem je špatná viditelnost postiženého na vzdálené předměty. Myopie se napravuje brýlemi s čočkou rozptylkou. Jejím opakem je dalekozrakost. Kromě brýlí je možné myopii korigovat také kontaktními čočkami nebo některou z metod refrakční chirurgie. Nejvhodnější metodou refrakční chirurgie ke korekci myopie je LASIK/LASEK event. implantace nitrooční čočky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

 

 

 

 

Dalekozrakost

 
 
 
Schematické znázornění dalekozrakosti a její nápravy pomocí čočky

Dalekozrakost (hypermetropia, příp. hyperopia) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jelikož je lidské oko toto částečně schopno kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být tato vada zpočátku patrná. Jejím projevem je špatná viditelnost postiženého na blízko umístěné předměty. Napravuje se brýlemi se spojnou čočkou. Jejím opakem je krátkozrakost.

Související články[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Astigmatismus (medicína)

 
 
 
Nepřesné zaostření při astigmatismu

Astigmatismus (tzv. cylindrická oční vada) je refrakční vada, způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici. Vyskytuje se také často společně s krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.

V tomto případě nemá rohovka pravidelný kulový tvar, ale je v jedné ose nebo v obou dvou více či méně zakřivená. Tudíž místo toho, aby se mohly paprsky světla ze všech směrů spojit do jednoho ohniska na sítnici (v ideálním případě bodu), vzájemně se míjí a na sítnici se potom projeví jako různě velké a zakřivené plošky.

 

 

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

I když mírný astigmatismus může být asymptomatický, mohou vyšší stupně astigmatismu způsobovat příznaky jako rozmazané vidění, šilhání, astenopie, únava nebo bolesti hlavy. Některé studie poukázaly na souvislost mezi astigmatismem a vyšší prevalencí migrény, bolesti hlavy. Astigmatismus má také vliv na prostorové vnímání.

Například při sledování 3D filmů se lidé s astigmatismem mohou dívat pouze přes čočky či brýle, které korigují vadu. Bez korekce vady film nevidí prostorově. Toto se týká zejména lidí s vadou, kterou vidíte na obrázku pojmenovanou jako "compromise" a "horizontal".

Korekce[editovat | editovat zdroj]

Tato vada se běžně koriguje torickými (toroidnímičočkami: Jejich optický vliv lze realizovat (obdobou objektivu) jako součet vlivů běžné kulové (sférické) čočky a válcové (cylindrické) „čočky“. Sférická čočka je nezávislá na orientaci: Pootočení podle její jediné osy nemá na vidění vliv.

Cylindrické čočky lomí světlo pouze podle jedné osy – typicky svislé (180 stupňů) nebo vodorovné (90 stupňů), ale může jít o jakýkoli úhel.

Korekční pomůcky pouze pomáhají lepšímu vidění, samo oko ale nijak neléčí.

Notace[editovat | editovat zdroj]

Oční lékař vyplňuje tyto korekční parametry do předpisu. Například korekce:

  • −3 dtp (sph.) a +2 dpt (cyl.) / 180° (silná korekce krátkozrakosti svisle zeslabená válcovou spojkou) a
  • −1 dtp (sph.) a −2 dpt (cyl.) / 90° (slabší korekce krátkozrakosti vodorovně dále podpořená válcovou rozptylkou)

jsou vzájemně ekvivalentní.

I čistě cylindrickou korekci

+2 dpt (cyl.) / 180° (svislá válcová spojka)

lze zapsat, jako by byla přítomna sféra

+2 dpt (sph.) a −2 dpt (cyl.) / 90° (spojka zeslabená vodorovnou válcovou rozptylkou).

Aby tato záměnnost cylindru platila, musí se doplnit sféra, změnit znaménko cylindru a úhel cylindru otočit o dalších 90°.

Kontaktní čočky[editovat | editovat zdroj]

Torická čočka lomí světlo v jedné ose jinak než ve druhé (kolmé). Tím lze vyrovnat hlavní nepravidelnost rohovky, ale optická korekční pomůcka musí být vůči oku a jeho vadě správně orientovaná. V případě brýlí je správná souosost zajištěna už zábrusem čočky do rámečku obrouček, avšak v případě kontaktních čoček není, jak tuto orientaci stanovit.

Právě nasazená čočka se tedy vůči vadě nachází v nedefinovaném úhlu. Má být vlastností čočky, že se sama časem, vlivem mrkání, stočí do správné polohy. Cylindrická korekce je totiž závislá na úhlové orientaci, takže zpočátku (po nasazení) se astigmatismus může jevit jako ještě horší než bez korekční pomůcky (při pootočení náhodou právě o 90° se okamžité vidění zhorší nejvíce), případně bez zlepšení (při pootočení o 45°).

Složité vady[editovat | editovat zdroj]

Korekce nepravidelností rohovky cylindrickou čočkou je pouze nejjednodušší případ, kdy má rohovka ne kruhový, ale spíše eliptický tvar (prostorově předek toroidu, jako styk pneumatiky s vozovkou). Astigmatické vady ale mohou být složitější – podle vícera os (např. jako čtyřlístek) nebo dokonce důlkové. Kombinace cylindrických korekcí nebude fungovat: Superpozicí vznikne opět efekt jen jediného toru.

Kontaktní čočky ze skla se nepřizpůsobují rohovce a tedy ani jejím vadám: Meziprostory vzniklé na vnitřní straně zaplní slzy, svou vnější stranou tvrdá čočka nahradí optický povrch rohovky, tím se astigmatismus (nerovnosti) potlačí.

 

 

 

 

Brýle

 
 
 
Moderní brýle.

Brýle jsou pomůcka pro korekci vidění, případně pro ochranu zraku.

Brýle obvykle sestávají z pevné obruby, do které jsou upevněny buď čočky umístěné před očima člověka pro vizuální korekci (dioptrické brýle) nebo průhledné zornice pro oční ochranu. Moderní brýle jsou obvykle posazeny plastovými sedýlky na nosu a stranicemi s obvykle plastovými koncovkami za boltce uší, které by měly kopírovat. Dioptrické brýle slouží ke korekci krátkozrakostinebo dalekozrakosti, případně v kombinaci s korekcí vad oka jako je například astigmatismus. Míra korekce vidění čočkami se vyjadřuje prostřednictvím optické mohutnosti v dioptriích.

 

 

Dioptrické brýle[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Čočka (optika).

V případě dioptrických brýlí se rozlišují čočky na optickém základě:

  • rozptylné - pro korekci krátkozrakosti
  • spojné - pro korekci dalekozrakosti
  • cylindrické, resp. torické (mají různou úroveň korekce v různých rovinách; mohou být v součtu spojné, rozptylné i kombinované) - pro korekci astigmatismu
  • bifokální (mají různou lámavost v horní a dolní části skla; mohou být spojné, rozptylné i kombinované, dolní segment mívá každopádně vyšší plusovou dioptrickou sílu) - pro korekci dosavadní vady kombinované s presbyopií nebo při velmi silné vadě
  • multifokální (podobný princip jako bifokální, ale změna lámavosti skla je plynulá; viz též níže)

Většina brýlových čoček je konkávkonvexní nebo konvexkonkávní (tj. z přední i zadní strany jsou prohnuté stejným směrem, ven od oka), ale velmi silná skla mohou být z některé strany rovná (plano) nebo i bikonkávní, resp. bikonvexní. Extrémně silné brýlové čočky často nevyplňují celou obroučku a jsou vybroušeny v prstenci okolního skla; takové se nazývají lentikulární a v případě rozptylek někdy myodisky.

Materiál čoček[editovat | editovat zdroj]

Čočky brýlí, původně vyráběny pouze ze skla, jsou dnes vyráběny i z různých druhů plastů, především CR-39 (nejpoužívanější), dále Trivexu a polykarbonátu. Tyto materiály snižují riziko rozbití, čočky z nich vyrobené mají nižší hmotnost než skleněné čočky, nevýhodou je měkkost materiálu (plastové čočky jsou snáze poškrábatelné). Některé materiály používané při zhotovování korekčních čoček mají větší index lomu, což je užitečné při výrobě čoček se silnějšími dioptriemi (stejné optické mohutnosti brýlové čočky lze dosáhnout použitím menšího množství materiálu - výsledkem je tenčí a tudíž estetičtější korekční pomůcka). Na většinu plastů lze aplikovat tzv. tvrzení, čímž se zajistí větší odolnost čočky vůči mechanickému poškození (nejčastěji je používán tvrdoelastický lak nanesený na obě strany čočky). Pokrytí hydrofobní vrstvou zajišťuje nesmáčivost čočky a díky velmi hladkému povrchu též snazší čištění. Lipofobní úprava zajistí větší odolnost proti zašpinění čoček mastnotou, např. otisky prstů. Antireflexní vrstva snižuje odrazivost čoček ze všech materiálů (včetně minerálního skla), výsledkem je menší odrazivost ploch čočky a tím i její větší propustnost pro viditelné světlo za stejných světelných podmínek (bez úprav mají korekční čočky světelnou propustnost méně než 93 %, s kvalitní antireflexní úpravou lze dosáhnout propustnosti čočky přes 99 %). Výhody pro nositele brýlových čoček s antireflexní úpravou jsou menší únava očí při umělém osvětlení, práci na počítači a sledování televize, lepší vidění při (zejména večerním) řízení motorových vozidel, navíc jde nositeli lépe vidět do očí, což má nezanedbatelný efekt na vzhled a přímou komunikaci.

Čočky CR-39 mají vysoké Abbeovo číslo (V=59,3) a jejich index lomu činí 1,5.

Polykarbonátové čočky jsou lehké, velmi tenké a díky svým vlastnostem jsou vhodné k osazení zejména vrtaných obrub (jsou mnohem odolnější proti nárazu než CR-39, jsou ovšem křehčí než trivexové čočky). Díky velmi nízkému Abbeovu číslu (V=31) a indexu lomu o hodnotě n=1,59 mají polykarbonátové čočky citelně horší optické vlastnosti (především vysokou odrazivost a větší barevnou vadu), aplikace antireflexu je téměř nezbytností.

Trivexové čočky díky absenci vnitřního pnutí svou odolností předčí čočky polykarbonátové. Díky vyššímu Abbeovu číslu (V=43-45) má Trivex i výrazně lepší optické vlastnosti, není však tak tenký (index lomu n=1,53).

Zvláštní typy čoček[editovat | editovat zdroj]

Multifokální (též progresivní) čočka má v různých místech různou ohniskovou vzdálenost, používá se ke korekci presbyopie (stařecké vetchozrakosti), pomocí těchto brýlí je možné s jedněmi brýlemi vidět jak do blízka tak do dálky. Známy jsou však i případy, kdy multifokální brýle slouží jen jako brýle čtecí ("bez dioptrií na dálku", odpadá poté hledání a neustálé sundavání a nandavání čtecích brýlí) nebo naopak pouze jako brýle na dálku ("bez dioptrií na blízko" - využitelné pro staršího myopa, který má již problémy s přeostřováním na blízko v brýlích na dálku). Předchůdcem multifokálních čoček jsou čočky bifokální (dvouohniskové, dělené - mají vlisovaný nebo vybroušený oddíl na blízko). Jejich vynálezcem byl Benjamin Franklin. Podle jejich tvůrce je odvozen název Franklinův bifokál - jde o čočky s oddílem na blízko, tvořícím celou spodní polovinu čočky (tedy ne jen malý srpek).

Asférické čočky jsou takové čočky, jejichž jedna strana nemá kulovou (sférickou) plochu. U silného svazku paprsků dochází při dopadu na větší lámavou plochu sférické čočky k nestejnoměrnému lomu paprsků. Výsledkem je zobrazení nikoliv bodu, ale rozmazané plošky (koma). Tento jev se nazývá sférická aberace. Asférická čočka svou konstrukcí (od středu ke kraji se mění strmost zakřivení jedné z ploch) tuto vadu zčásti nebo úplně eliminuje, zároveň částečně snižuje aberaci chromatickou. Pro uživatele není rozdíl patrný co se kvality visu týče, nicméně asférická čočka je schopna alespoň částečně eliminovat nepříjemné průvodní jevy nošení brýlí: velké či malé oči za silnějšími skly a samotnou tloušťku skla (asféra je plošší než čočka sférická při stejné optické mohutnosti a indexu lomu). I tento typ čoček má však svá úskalí, je zapotřebí preciznějších měření, než je tomu u čoček sférické konstrukce. Velmi záleží na zakřivení a inklinaci očnic brýlí, neboť při špatném zaměření některého z parametrů (pupilární distance, osa otáčení, inklinace...) dochází k diskomfortu vidění, např. deformace obrazu při pohledu stranou, bolesti hlavy atd.

Ochranné brýle[editovat | editovat zdroj]

Ochranné brýle chrání zrak před poškozením, buď mechanickým (např. před odštěpky odletujícími při obrábění materiálů), nebo zářením (např. před ultrafialovým) nebo i tepelným (např. v hutnictví).

Motoristické brýle chrání jezdce na motocyklu před rychlým či prudkým proudem vzduchu, který způsobuje slzení, a před létajícím hmyzem. Mohou být součástí helmy. Dříve tyto brýle používali i řidiči otevřených automobilů a piloti malých letadel, dokud nebyli chráněni prosklenou karosérií nebo kokpitem.

Potápěčské brýle a brýle pro sportovní plavání oddělují očí od vodního prostředí a tím je chrání a zajišťují ostré vidění. Lyžařské brýle chrání před proudem studeného vzduchu a před nárazy poletujícího sněhu.

Sluneční brýle[editovat | editovat zdroj]

Je to typ ochranných brýlí, které mají zatmavená skla, aby chránily oči před jasným slunečním světlem. Jsou typickým doplňkem k opalování u moře, ale běžně se nosí po celéléto při jakémkoli pohybu venku a také v zimě pro ochranu před ostrým sluncem na zasněžených horách. Díky rozličným obroučkám a barevným odstínům fungují i jako výraznýmódní prvek a statusový symbol, patří neodmyslitelně k některým profesím.

Kombinace s dioptrickými brýlemi[editovat | editovat zdroj]

Někdy je možné mít nasazeny ochranné brýle přes dioptrické, ale vyrábějí se také ochranná skla "na míru" nositelovy oční vady. Běžné jsou zejména dioptrické brýle sluneční, a to jak se skly tmavými stále, tak se skly reagujícími na osvětlení (tzv. samozabarvovací). Alternativou jsou sluneční klapky - plastové filtry, které lze nasadit na obyčejné brýle.

3D brýle[editovat | editovat zdroj]

Tyto brýle se používají ke sledování 3-D filmů či kreseb, nebo pro vyvolání dojmu virtuální reality. Tyto brýle zajišťují, aby každé oko mohlo sledovat samostatný obraz. Dosahuje se toho buď odlišnými barvami skel (červená a zelená/modrá – výsledný obraz je pak zdánlivě černobílý) nebo tím, že skla fungují jako polarizační filtry s kolmými rovinamipolarizace (zde není žádné omezení na barevnost). Tento systém používají například 3-D kina Imax.

 

 

 

 

 

Kontaktní čočka

 
 

Kontaktní čočka je moderní optická zdravotní pomůcka určená k nasazení přímo na oční rohovku. Slouží především ke korekci optických vad zraku, jako jsou krátkozrakost,dalekozrakostastigmatismus nebo presbyopie, jelikož někdy zrak nefunguje tak jak má, tzn. že světelné paprsky by měly do oka vstupovat panenkou a měly by být zaostřeny rohovkou a čočkou, ale již se tomu tak nestane.[1] Čočka ohýbá světlo, které jí prochází. Tak převrací obraz a zaostřuje jej na sítnici. Mozek potom převrací obraz do správné polohy. Když obraz nedopadne do správného bodu na sítnici, je rozmazaný.[2] Také má funkci ochrannou při některých očních onemocněních, nebo kosmetickou v případě změny barvy oka při použití barevné kontaktní čočky.

Prostřednictvím zrakového ústrojí přijímá člověk asi 80% všech infomací. V dnešní době jsou tedy kontaktní čočky velmi využívané a ulehčují běžný život, jelikož brýle si např. do bazénu nevzmete.[3]

Kontaktní čočky existují již od konce 19. století, za několik desítek let se ale díky modernějším technologiím značně změnily. Dají se dělit podle mnoha kritérií. To nejzákladnější dělení je dělení podle materiálu na dvě velké skupiny – tvrdé a měkké kontaktní čočky. Dále např. podle doby nošení, tedy jak dlouho lze jednu čočku používat, a četnosti výměny - jak často se z oka musí vyjímat, jestli ji lze nosit jen přes den nebo kontinuálně i přes noc.[4]

 

 

Historie[editovat | editovat zdroj]

 
Přístroj, na kterém O. Wichterle vyrobil první kontaktní čočky

Éra kontaktních čoček se započala v roce 1887 výrobou první tvrdé kontaktní čočky ze skla. Postupem času byl tento model skleněné čočky vylepšován, např. podle odlitku rohovky, aby čočka na oku lépe seděla, později se skleněné kontaktní čočky vyráběly přímo na míru pacientovi. Po vynálezu plexiskla v roce 1933 se kontaktní čočky začaly vyrábět i z tohoto lehčího materiálu (PMMA), což napomohlo k lepší centraci čočky na oku, než jak tomu bylo doposud s těžšími skleněnými čočkami.

V letech 1952-55 v Československu pracovali na vývoji vhodných polymerů Otto Wichterle, tehdejší profesor na VŠCHT v Praze, aDrahoslav Lím, jeho nejlepší žák a asistent. Dodnes se traduje historka objevu polymeru pro kontaktní čočky, jak počátkem roku 1955 Lím nestihl dokončit práci, kterou si pro ten den určil, a svůj syntetizovaný produkt nedodělal a pospíchal na vlak domů, do Senohrab. Druhý den ráno zjistil, že směs se přes noc změnila v měkkou průhlednou hmotu. Tak vznikl základní materiál pro měkké kontaktní čočky. Pak již následoval patent na hydrofilní gel zvaný polyHEMA, který nesl číslo 91918 a datum 23. dubna 1955. V 60. letech následně Wichterle a Lím zavedli techniku výroby kontaktních čoček odstředivým litím. Tento výrobní postup výrazně snížil výrobní náklady na kontaktní čočky a umožnil jejich masové rozšíření.

V sedmdesátých letech se měkké i tvrdé čočky rozvíjely spolu s objevy nových materiálů:

  • tvrdé čočky s novými plynopropustnými materiály,
  • měkké čočky s dalšími vynalezenými, dokonalejšími polymery.

Vývoj pokračuje dodnes.[5]

Materiály[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo zmíněno, v dnešní době se kontaktní čočky dělí do dvou velkých skupin – na tvrdé a měkké. Obě tyto skupiny mají pak další specifické podskupiny.

Tvrdé kontaktní čočky[editovat | editovat zdroj]

  • PMMA (tvrdé, plynům nepropustné)
  • RGP ("rigid gas permeable", neboli tvrdé plynopropustné)

Tvrdé kontaktní čočky jsou většinou určeny pro dlouhodobější nošení, např. roční.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výhodou tvrdých čoček je že mají stabilní tvar a jejich optické vlastnosti se při aplikaci na oko nemění. Tuhý materiál je mechanicky odolnější než měkký, životnost RGP čoček je až několik let. Údržba je jednoduchá a hlavně, v případě alergie na měkké kontaktní čočky lze úspěšně nosit RGP čočky. Jsou také schopné korigovat přirozeně nepravidelný tvar rohovky tím, že mezi povrchem čočky a rohovkou vzniká slzná čočka, která kompenzuje vady rohovky. Díky tomu poskytuje i obyčejná sférická tvrdá čočka dobrou úroveň vidění u lidí s astigmatismem nebo narušeným tvarem rohovky jako je keratoconus (vyklenutí rohovky).

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Tvrdé čočky (PMMA) nepropouštějí k rohovce žádný kyslík, proto se už dnes téměř nepoužívají. Při první aplikaci jsou tvrdé čočky často nepohodlné, uživatel si na ně musí postupně přivykat, někdy je nutné jejich tvar upravovat tak, aby zadní plocha čočky přesně kopírovala rohovku a čočky dobře "seděly". Jejich cena je obvykle vyšší než u měkkých čoček.[6]

Měkké kontaktní čočky[editovat | editovat zdroj]

  • hydrogelové
  • silikon-hydrogelové
  • hybridní (střed jsou RGP čočky, okraj je měkký)- používají se málo

Od roku 1999 jsou některé druhy silikon-hydrogelových kontaktních čoček s vysokou propustností pro kyslík schváleny pro prodloužené nošení, tedy pro nošení i přes noc, pro delší než denní. Dnes (2012) se tento režim nošení nedoporučuje, protože při dlouhodobém nošení je vyšší riziko komplikací.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Výhodou měkkých kontaktních čoček je hlavně pohodlné nošení, snadná aplikace a příznivá cena. Silikon-hydrogelové kontaktní čočky mají vysokou propustnost kyslíku, která zajišťuje dobré dýchání rohovky, na druhé straně mají oproti hydrogelovým čočkám často horší smáčenlivost, vyšší tuhost a tendenci k tvorbě lipidických usazenin.

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Měkké kontaktní čočky jsou z „náchylnějšího“ materiálu, který se nošením rychle zanáší. Je třeba je pravidelně měnit, protože se na nich tvoří lipidové, bílkovinné a další usazeniny ze slzného filmu. Nesprávným výběrem čočky, nedodržováním režimu nošení (přenášením) a zanedbáváním péče mohou nastat komplikace, zejména zánět spojivek či neovaskularizace rohovky.[7]

Doba nošení[editovat | editovat zdroj]

Každý model kontaktních čoček je určen pro určitý režim nošení, tzn., po jak dlouhou dobu může být čočka v kuse nasazena na oku.

Denní režim nošení[editovat | editovat zdroj]

Čočka by měla být na oku nasazena max. 16 hodin denně (u některých modelů je tato doba vzhledem k nízké propustnosti pro kyslík omezena i na 10 hodin). Kontaktní čočka s denním režimem nošení se ráno nasadí do oka a večer uloží do roztoku pro opětovné nasazení druhý den.

Režim prodlouženého nošení[editovat | editovat zdroj]

Prodlouženého nošení je povoleno u některých kontaktních čoček, které se nosí v denním režimu a mají vysokou propustnost pro kyslík. Čočky s prodlouženým režimem nošení se dají nosit i přes noc, ale maximálně 6 dní v kuse. Zároveň se tímto nošením zkracuje celkový čas použitelnosti čočky (např. u měsíčních se o týden zkrátí).

Kontinuální nošení[editovat | editovat zdroj]

Kontaktní čočky pro kontinuální nošení je možné nosit přes den i noc celou dobu jejich použitelnosti (např. měsíční 30 dní a nocí nepřetržitě). Toto nošení by určitě mělo být schváleno očním odborníkem, nevyhovuje každému oku.[8]

Četnost výměny[editovat | editovat zdroj]

Četnost výměny určuje, jak dlouho je jedna kontaktní čočka použitelná, kolik dní je možné ji nosit.

Měkké kontaktní čočky mají různé životnosti:

  • denní - ráno se nasadí a večer vyhodí,
  • čtrnáctidenní a měsíční - každý večer se z oka vyjímají a vkládají do roztoku na kontaktní čočky pro desinfekci a opětovné získání vlhkosti (pokud nejsou pro kontinuální nebo prodloužené nošení).
  • Konvenční čočky čtvrtletní nebo i roční se dnes požívají méně s ohledem na náročnější údržbu.

Tvrdé kontaktní čočky propustné pro plyny jsou velice trvanlivé, mohou vydržet i několik let bez výměny.[9]

Péče o čočky[10][editovat | editovat zdroj]

Péčí o čočky se označuje jejich čištění, desinfekce případně lubrikace a udržování smáčenlivosti, a to pomocí speciálních roztoků. Péče o čočky je nutná při nošení všech typů čoček kromě čoček jednodenních.

Znehodnocování čoček[editovat | editovat zdroj]

Vlivem nošení se na kontaktních čočkách postupně usazují vápenaté, bílkovinné, lipidické a jiné sedimenty, ve kterých mohou růst mikroorganismy. Proto je nutné čočky řádně čistit vhodnými roztoky, který z nich odstraní sedimenty a vydesinfikují je.

Druhy roztoků[editovat | editovat zdroj]

Čočky se čistí speciálními roztoky, jejichž složení zajišťuje čištění, desinfekci, hydrataci a případně i lubrikaci. Různé značky roztoků se liší svým složením, všechny však musí být sterilní, mít vhodné pH a tonicitu. Bez zvlhčování roztokem by kontaktní čočky vyschly.

Peroxidový roztok[editovat | editovat zdroj]

Peroxidový roztok je stabilizovaný 3% rztok peroxidu vodíku. Účinek peroxidického roztoku spočívá v tom, že při kontaktu peroxidu s katalyzátorem, který je buď na dně speciálního poudra, nebo se přidá ve formě tabletky či jiného roztoku, se peroxid rozkládá "bublá" na vodu a atomární kyslík. Ten má silné oxidační účinky a zároveň čočky desinfikuje i čistí. Čočky je třeba nechat v pouzdře s roztokem minimálně několik hodin, dokud neskončí reakce. Jinak hrozí poleptání oka.

Čištění čoček[editovat | editovat zdroj]

Před vyjmutím čoček z očí je třeba si omýt ruce a vylít použitý roztok z pouzdra. Obě misky pouzdra na kontaktní čočky by pak měly být vymyty roztokem a naplněny novým roztokem. Po vyjmutí čoček z očí se doporučuje položit je na dlaň, kápnout na ně pár kapek roztoku a promnout je prstem. Pokud by čočky kvůli nevhodnému uložení oschly, je třeba je opatrně znovu hydratovat.

Péče o pouzdro[editovat | editovat zdroj]

Pouzdro na kontaktní čočky je rovněž potenciálním zdrojem bakterií a plísní. Nedoporučuje se pouzdro čistit jiným prostředkem než roztokem na čočky. Pouzdro je vhodné měnit spolu s čočkami. Nedoporučuje se ani voda z vodovodu, která může obsahovat bakterie.

Komplikace[editovat | editovat zdroj]

Komplikacemi způsobenými nošením kontaktních čoček je postiženo asi 4 % jejich uživatelů, v dnešní době se však ve většině případů jedná o nedodržení základních pravidel hygieny nebo přenášení kontaktních čoček uživatelem.

Použití při konkrétních vadách[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé oční vady mají specifické souvislosti s použitím kontaktních čoček:

  • krátkozrakost
  • dalekozrakost
  • astigmatismus - záleží na úhlu pootočení měkké čočky na rohovce, bývá jen několik málo správných poloh (dvě, jediná).
  • presbyopie
  • keratoconus (vyklenutí rohovky)[11]

Profesní organizace[editovat | editovat zdroj]

Jednou z hlavních společností kolem kontaktních čoček je Česká kontaktologická společnost, dobrovolné sdružení očních lékařů, optometristů, odborníků zabývajících se vývojem, výrobou, distribucí a aplikací kontaktních čoček.[12]

Další významnou roli v českém světě kontaktních čoček hraje také Společenstvo českých optiků a optometristů, které se věnuje nejen profesní stránce, ale také legislativě, vzdělávání a různým kongresům či veletrhům české optiky a optometrie.[13]

 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Skočit nahoru RADILOVÁ, Kateřina. Zrak. Říčany : SUN, 2013. ISBN 978-80-7371-617-2. Kapitola Naše tělo a zdraví, s. 81.
  2. Skočit nahoru STLOUKALOVÁ, Zuzana. Zrak. Praha : Svojtka&Co., 2012. ISBN 978-80-256-0582-0. Kapitola Smysly, s. 160.
  3. Skočit nahoru BENEŠOVÁ, Marika. Zrak. Brno : DIDAKTIS, 2003. ISBN 978-80-86285-67-2. Kapitola Smyslová ústrojí, s. 171.
  4. Skočit nahoru Základní informace o kontaktních čočkách [online]. max-optik.cz, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  5. Skočit nahoru Historie o kontaktních čočkách [online]. Optika Fénix, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  6. Skočit nahoru Tvrdé a měkké kontaktní čočky [online]. Optika Fénix, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  7. Skočit nahoru Tvrdé a měkké kontaktní čočky [online]. Sto optik, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  8. Skočit nahoru Režim nošení [online]. Optika Fénix, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  9. Skočit nahoru Výměna [online]. Optika Fénix, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  10. Skočit nahoru Péče o kontaktní čočky [online]. cocky.cz, [cit. 2011-05-02]. Dostupné online.
  11. Skočit nahoru Vady [online]. Čočky, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  12. Skočit nahoru Společnost [online]. cks.cz, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
  13. Skočit nahoru Společnost [online]. scoo.cz, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.

 

 

 

 

 

Šedý zákal

 
 
 
Šedý zákal u člověka

Šedý zákal (katarakta) pochází z řeckého slova kataraktes a nebo také katarrhaktes, které je odvozeno z původního slova katarassein, což znamená "padat dolů", neboť Řekové přirovnávali kataraktu k vodopádu. (kata - dolů, arassein - padat). V latinském názvosloví se katarakta nazývala portcullis, což v překladu znamená padající brána.

Katarakta je nemoc oka, kdy se čočka zakalí a pacient vidí, jako by se díval přes špinavé sklo nebo pomalu zamrzající okno. Nemoc se dnes léčí nahrazením zakalené lidské čočky tenkou umělou čočkou. Ve světě je dnes i přes pokročilou moderní léčbu stále jednou z hlavních příčin slepoty v rozvojových zemích. Podle WHO je šedý zákal celosvětově zodpovědný za 48% případů slepoty v dospělosti (okolo 18 miliónů lidí).

 

 

Příčina a druhy[editovat | editovat zdroj]

Šedý zákal je nejčastěji způsoben stárnutím, tzv. senilní katarakta. Tento typ tvoří naprostou většinu operovaných šedých zákalů. Dědičnost může ovlivnit, jestli šedý zákal vznikne dříve nebo později. Základního vyvolavatele však medicína dosud nezná, proto není možno stanovit ani jednoznačnou prevenci. Onemocnění se považuje za multifaktoriální (více příčin), kromě věku hraje úlohu pohlaví (častěji ženy), rasa (černoši), kouření, cukrovka, složení stravy, míra znečištění ovzduší a další.

Šedý zákal může vzniknout také v důsledku trvalého užívání některých léčiv (hlavně kortikosteroidů) nebo v důsledku jiného celkového nebo očního onemocnění. Jedná se pak o tzv. komplikovanou kataraktu.

Další příčinou vzniku šedého zákalu je proběhlý úraz oka, těžší oční zánět, nádor oka, metabolická a systémová onemocnění.

 
Oboustranný šedý zákal jako součást syndromu vrozených zarděnek

Jinou příčinou, u vrozené katarakty, může být dědičnost nebo infekce matky v době těhotenství. Jde o tzv. kongenitální kataraktu.

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

  • zamlžené vidění, rozostřené vidění, neostrý obraz, hlavně při pozorování předmětů do dálky
  • nepříjemné oslňování a citlivost na silnější světlo (například na sluneční světlo)
  • oslňování při nočním řízení automobilu
  • barvy nejsou tak syté jako na druhém oku, lámou se, mají jinou intenzitu a odstín
  • při pohledu jedním okem se předměty jeví zdvojené až ztrojené
  • narůstající krátkozrakost, narůstající astigmatismus

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Šedý zákal se nedá ani zastavit ani zpomalit jakoukoliv terapeutickou intervencí. U šedého zákalu dochází k metabolickým změnám uvnitř lidské čočky, následnému zkalení periferní a následně optické části čočky. Nedá se léčit jinak než chirurgicky. Operaci vždy indikuje oftalmolog a provádí se, pokud katarakta snižuje kvalitu vidění natolik, že obtěžuje osobní nebo pracovní život nebo pokud je to nutné z jiného léčebného důvodu - např. u určitých typů glaukomu (zeleného zákalu). Operace se provádí v tzv. topickéanestézii. Ta spočívá v kapání anestetických kapek na rohovku a spojivku, čímž dochází ke znecitlivění oka. Zkalené jádro čočky se odstraňuje rozmělněním jádra čočky speciálním ultrazvukem a odsáváním částeček jádra vakuem a řízeným podtlakem z oka. Do zbylého průhledného čočkového pouzdra, které v oku zůstává, se vkládá umělá nitrooční čočka. Umělá čočka nahrazuje dioptrickou sílu odstraněné lidské čočky a je předem spočítána na speciálním přístroji. Umožňuje tak ostré vidění i po operaci. Volbou dioptrické síly umělé čočky se může odstranit krátkozrakost nebo dalekozrakost. Ke stabilizaci vidění dochází většinou za 2 až 4 týdny po operaci.

K odstranění šedého zákalu se využívá i femtosekundový laser. Laser nahrazuje plně či částečně při operaci ultrazvuk, ostré nástroje a skalpel. Femtosekundový laser je zásadně přesnější a jemnější než lidská ruka chirurga a ultrazvuk. Laser je až 10x přesnější než člověk a až o 96% šetrnější než ultrazvuk[zdroj?].

 

 

 

 

 

Glaukom

 
 
 
Normální pohled.
 
Pohled člověka s rozvinutým glaukomem

Glaukom (lidově zelený zákal) je označení pro určitý typ poškození zraku, jehož podstatou je poškození očního nervu. Předpokládá se, že obvyklým způsobem vzniku poškození je vysoký nitrooční tlak, ale nemusí to být jediná příčina, protože se vyskytly případy tohoto onemocnění u lidí, u nichž nebyl vysoký nitrooční tlak prokázán. Primárních příčin zvýšení nitroočního tlaku a vzniku glaukomu může být nepřeberně mnoho, od infekce přes poruchu regulace tvorby nitrooční tekutiny až po ucpání odtokových kanálků pro tuto tekutinu.

 

 

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Nejzákeřnější na této nemoci je fakt, že zpočátku je obvykle pro pacienta zcela bezpříznaková, objevit počínající onemocnění či významné rizikové faktory (tj. např. zvýšený nitrooční tlak) může pouze podrobné lékařské vyšetření – právě riziko glaukomu je jeden z nejvýznamnějších důvodů pro pravidelné preventivní prohlídky u očního lékaře. Teprve když se glaukom rozvine, dochází nejprve téměř k nepostřehnutelným výpadkům zorného pole, později pak k již zřetelným poruchám periferního vidění a rozmazanosti okrajů zorného pole.

V tomto okamžiku již pacienti většinou registrují problém a přicházejí k lékaři, je však již poměrně pozdě. Následná léčba už totiž nemůže vrátit oku dřívější schopnosti, neboť poškození očního nervu je nevratné, může pouze snížit nitrooční tlak a tak zastavit další destrukci zraku.

Nitrooční tlak[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku nitrooční tlak.

Zvýšený nitrooční tlak představuje nejdůležitější rizikový faktor pro vznik glaukomu. Do dnešní doby není zcela zřejmé, jak přesně zvýšený nitrooční tlak zrakový nerv poškozuje. Podle jedné z nejuznávanějších teorií způsobuje zhoršení krevního zásobení zrakového nervu. Zajímavé je, že u některých lidí s vysokým nitroočním tlakem se glaukom nikdy nerozvine, zatímco někdo jím onemocní přesto, že jeho nitrooční tlak je v normě. Z tohoto důvodu nelze ani určit "bezpečnou" hranici výše nitroočního tlaku, i když pro běžné potřeby se mluví o hodnotě 21 mmHg. Nitrooční tlak se dnes většinou měří pomocí tzv. bezkontaktního tonometru. Z měřícího přístroje vylétne do široce otevřeného oka proud vzduchu a podle prohnutí oční rohovky pod náporem tohoto vzduchu se určuje odpor rohovky daný právě nitroočním tlakem. Dříve se běžně používalo měření nitroočního tlaku pomocí závaží zavěšeného na pružině, které se přikládalo po místním znecitlivění přímo na oční rohovku. Dnes toto nepříjemné vyšetření zůstává vyhrazeno pro extrémně vysoké hodnoty nitroočního tlaku, které nemohou být změřeny bezkontaktně.

Diagnostika glaukomu[editovat | editovat zdroj]

Glaukom by měl být diagnostikován na základě uceleného komplexního vyšetření, které by mělo obsahovat:

  • rodinnou anamnézu
  • nitrooční tlak korigovaný dle biomechnických vlastností rohovky
  • zorného pole
  • vyšetření duhovkorohovkového úhlu – stanovení zda se jedná o glaukom s otevřeným nebo uzavřeným úhlem
  • biomikroskopické vyšetření zrakového nervu a vrstvy nervových vláken
  • využití nejmodernějších zobrazovacích metod:

1. zobrazení zrakového nervu 3D přístrojem HRT3 - výhodné i pro sledování změn v čase

2. barevná fotografie zrakového nervu

3. spektrální OCT - vyšetření vrstvy nervových vláken a komplexu gangliových buněk v oblasti makuly

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina pacientů s onemocněním chronickým prostým glaukomem s otevřeným úhlem může být dostatečně úspěšně léčena očními kapkami, které snižují nitrooční tlak. Přitom pro nemocného nejúčinnější koncentraci použitého roztoku a nejvhodnější frekvenci aplikace kapek do postiženého oka vyzkoušíme postupně empiricky (pokusně). Existuje několik typů léčby. U začínajícího glaukomu obvykle postačí oční kapky, které sníží nitrooční tlak a to buď snížením tvorby nitrooční tekutiny, nebo zlepšením jejího odtoku. U těžších případů pak nastupují operace za účelem otevření (rozšíření) těchto kanálků. Časná operační léčba představovaná provedením periferní iridektomie nebo laserové iridotomie je zpravidla dobrou prevencí dalších eventuálních záchvatů onemocnění.

 

Nitrooční tlak

 
 

Nitrooční tlak je zkráceně tlak uvnitř oka. Normální hodnota nitroočního tlaku se pohybuje v rozmezí 1,3 až 2,9 kPa, což znamená 10 až 20 mm Hg (rtuťového sloupce).

Tlak uvnitř oka je u zdravého člověka poměrně stabilní, změní se jen o několik málo bodů během dne. Tlak je ovlivněn i rasou, jiný tedy najdeme u černocha a jiný u bělocha. Zvýšený nebo naopak snížený tlak může signalizovat nějaké závažnější onemocnění a dá se měřit pomocí přístrojů.

Měření tlaku[editovat | editovat zdroj]

Nitrooční tlak lékař změří při podezření na nějakou oční vadu, zvýšení nebo snížení může zjistit už při palpaci (pohmatu), dnes se ale především v očních ordinacích a na klinikách používá speciální oftalmologický manometr, který s velkou přesností změří hodnotu tlaku.

Zvýšená hodnota NO tlaku může signalizovat začínající nebo pokročilý glaukom (zelený zákal). Naopak snížená hodnota potom např. diabetické kóma nebo nějakou formuzánětu.

Snižování nitroočního tlaku[editovat | editovat zdroj]

Je známa schopnost konopí snižovat dočasně nitrooční tlak. Některé studie prokázaly, že konopí dokáže dočasně, na dobu několika hodin, snížit nitrooční tlak cca o 10-30%.Systémový tlak není touto cestou ovlivněn. Podstata působení nebyla v roce 2007 známa.[1]